Po odchodu Aiky za duhový most jsme si domů přivezli standardní holčičku s průkazem původu, které jsme říkali Nikinka. Bylo to úžasné stvoření, milá, klidná fenka, která byla největší parťákem především dcerce Janče. Nejdříve nás doprovázela na procházkách s kočárkem, přežila "dětské hry" s malým prckem (tahání za uši či ocas) a nevadily jí ani delší procházky. Jednoho dne v létě, když Nikince bylo 14,5 roků, jí zradilo zdravíčko a Nikinka spokojeně odešla za duhový most. Moc na ní vzpomínáme.